Chňapkolapky Bludniční (Bludílci)

Kategorie: Střihouší

Řád: Proměnliví

Ztratila jsem se v pralese.

Nečekaně další cestovatelská historka, která začíná ztrátou v nehostinné krajině.

Naposledy to byla ztráta na poušti, ze které jsem našla cestu až opravdu na pokraji poněkud cynického zoufalství.

Jednoduše se ocitnete v tak unikátní krajině, že dávat pozor, kudy jste přišli, upozadí vjemy z okolí. 

Ta samá mlha padající v deštném pralese zahalí i vaše myšlenky a potlačí veškeré racio.

To, po čem pátrám, nelze najít na značených stezkách a vydlážděných chodnících.

Když hledáte původní nepřetvořenou surovost, chcete od lidských konstruktů co nejdál.

A občas se prostě musíte ztratit, abyste nalezli.

Lépe řečeno - byli nalezeni.

Na prvního Bludíka, jak se jim slangově říká, jsem narazila právě ve chvíli, kdy jsem už potřetí prošla kolem jednoho a toho samého, dobře zapamatovatelného vavřínu. 

Nejprve jsem si všimla mohutné tlapy, poté dvou antének schovaných za trsem lišejníku a zřejmě jsem byla rychle vyhodnocena za “zcela neškodnou”, jelikož se mi záhy ukázal v celé své kráse.

Chňapkolapky Bludiční jsou co do povahy poněkud nevyzpytatelní tvorové.

To, že na ně v nouzi narazíte, ještě neznamená, že vám budou ochotni pomoc.

Buď se jim na první dobrou zalíbíte (a nikdo zatím nedokázal rozklíčovat na základě čeho se rozhodují),  anebo vás budou s úšklebkem pozorovat z povzdálí, dokud vyčerpáni bludným kruhem nepropadnete do náruče krajiny. Cestovatelské prameny dokonce potvrzují fakt, že pokud potkáte opravdu škodolibého jedince, je dokonce schopný vás ze správné cesty sám svést.

Jejich hlavní vlastností je schopnost nasávat a rekognoskovat terén, který si následně skrze dlouhá tykadla ukládají přímo pod kůži. Zachycené informace začnou vytvářet jemné pavučinové mapky a čím více informací Chňapkolapka vstřebává, tím je mapa zřetelnější. 

Z okem sotva postřehnutelných struktur se stane jasně vykreslený bod a na ten naváže další.

Pakliže se Bludík ve svém revíru vyzná, body se propojí a začnou nepatrně poblikávat až zářit.

Tak se také většinou pozná vůdce tlupy.

Ve spletitosti mapy se odráží nejen propátrané oblasti, ale i věk, zkušenosti, či sečtělost jedince. 

Sdružují se zpravidla ve skupině od tří do dvanácti, a čím je skupina rozrostlejší, tím váženější pozici jí to v širším úhlu pohledu na všechny žijící entity v dané oblasti (zde konkrétně v pralese), přiděluje. 

Mně se do cesty připletli dokonce dva. 

První se se stoickým klidem (v tu chvíli už zcela viditelně) pohupoval na vavřínu v povzdálí.

Přesně tak daleko, aby moje oči nepřečetly mapu na jeho hřbetě. Všimla jsem si hned, jak jasně září a uvědomila si, že mám zřejmě co dočinění s velice starým a vzdělaným jedincem, kterému jsem ovšem ani zdaleka nepadla do oka.

Občas se záměrně protáhl, švihl konečkem ocasu sem a tam, ale kdykoliv jsem se pokusila přiblížit do čitelné vzdálenosti, s výsměchem se přehoupl na další vavřínovou větev a opět se poklidně omotal, vyčkávajíc mé přicházející zoufalství, potažmo rezignaci.

Naštěstí netrvalo dlouho a já uslyšela další zašustění.

Po větvi, přímo nad mou hlavou, se ke mě připlížil další, o něco menší, méně zářící, ale rozhodně mnohem zvědavější a zřejmě i soucitnější, než jeho zlomyslný druh. 

Nikterak nezakrýval problikávající mapu pod kůží a velkýma očima si mě prohlížel. 

Dlouhé anténky mu střihaly sem a tam a po chvíli se jeden ze skomírajících bodů jasně rozzářil, až jsem si musela zakrýt zrak před jeho intenzitou.

To znamenalo jediné.

Našel mě.

Na Chňapkolapky Bludiční jsem narazila uprostřed pralesa, ale pravdou je, že se většinou vyskytují opravdu všude, kde je snadnější sejít z cesty. Nemusí to být jen hustý porost, může se jednat i o obyčejné vřesoviště uprostřed mlhy, jeskyně, skalní průsmyk nebo právě již na začátku zmíněnou poušť.

Na základě prostředí se občas proměňuje jejich svrchní plášť, podstatou ale zůstávají stejní.

Nejednomu cestovateli už zachránili život a mnohým život bezstarostně vzali, ať už pro pobavení, nebo na základě rozverného úsudku o nicotnosti a nepotřebnosti daného zoufalce.

Pro mě to bylo naštěstí jedna jedna. 

Na jedné straně lhostejně škodolibý, na druhé laskavý a ochotný mě bez váhání z pralesa vyvést.

Oba pravděpodobně z jedné tlupy, ovšem zcela odlišní názorem.

Na základě čeho?

Kdo ví.