Vl(Očkopád) Mrazivý

Kategorie : Očkopádi
Řád : Zimomilní

Všudypřítomná ukolébavka šepotu vloček láká k ulehnutí do upěchované pavlače.
Jedna po druhé padá ve víru nekonečného snění, pokládají vrstvu po vrstvě, pečlivě a puntičkářsky, aby do sebe perfektně zapadly v udusaném objetí.
Dokud nepřijde obleva.
V tu chvíli se z flegmatických spáčů stávají rozzuřené saně, kapka po kapce teď začínají běsnit.
Jako nic, mrknutím oka změní svou povahu, stejně jako skupenství a s ohlušujícím rykem se začnou valit ze strání.
Zurčící potoky s předtuchou jara.

V tomto okamžiku někteří Vločkopádi zamrkají tisíci a jedním okem, otřepou se, a jakmile roztaje poslední sněhová krajka, procitne na zelenající se mýtině Očkopád.
Ne všichni však projdou touto metamorfozou.
Většina se totiž rozpustí, jako vločka v kapku vody, do nekonečných řek a spolu s nimi stečou po stráni.
Stejně jako se v hlubokých závějích rodí z ničeho, vlejí se do horských jezer a potoků a zmizí v nic.
Demonstrují tak okatě všudypřítomnou nestálost přírody.
Kdo roztaje? Kdo projde přerodem a stane se mnohaletých Očkopádem?
Nic není jisté.

Pokud se vám podařilo probrodit hutné peřiny nahromaděného sněhu a náhodou Vločkopáda zahlédnout, zastavte se na chvíli.
Důkladně si tohoto elegantního, leč prchavého tvora prohlédněte, věnujte pozornost každému detailu a vtiskněte si ho do paměti.
Je totiž možné, že jste poslední, kdo ho spatřil před nečekanou oblevou.
Ta obchází zprvu po špičkách, občas vyčkává, občas udeří bez předchozího varování.
Náladově, jak se jí zachce.
Proto nikdy nevíte, jestli zrovna Vámi spatřený Vločkopád odhrne peřiny a znovu procitne.