Je tam.
Na protějším vrcholku, majestátně se tyčící na štíhlých končetinách.
Ze zrnitého obrysu se stala zřetelná hmota, tak průzračná, že vidíte každý drobný detail mohutného těla. Každý záhyb, každou šupinu.
Nic se neskrývá.
Sedíte na okraji, který je svým způsobem novým úpatím a můžete se dosyta rozhlédnout kolem sebe.
Větší, menší a stále další vrcholy.
Tvor před Vámi se pohybuje ladně s poryvy větru, jeho mírný výraz Vás vybízí k dalším krokům.
Škádlí. Láká.
Protože za hranou se skrývá zase okraj.