Image 1 of 4
Image 2 of 4
Image 3 of 4
Image 4 of 4
Elegantnějšího tvora v zamrzlých končinách patrně nenajdete. Po ledu se potuluje pohybem nápadně připomínajícím let kolibříka, trhavě, mihotavě až úsečně, a přesto s drtivou neomylností každého zvoleného kroku. Je tam a mrknutím oka o pár metrů dál. Co se odehraje mezi tím? Kdo ví.
V každém jeho pohybu je však ukryta něžnost a posvátná pokora k povrchu pod sebou. Jeho domovem jsou ledovce, o jejichž zdraví pečuje, a proto byl evolučně vybaven kopýtky tak uzoučkými, že si je nejeden splete s jehlicí rampouchu. Ústí hrotů jsou sotva širší než šicí jehla, na oko křehké, a přesto hravě udrží celé robustní tělo.
Siku vkládají nohy pečlivě do mezer žebrový ledovce, do průrev jen o píď větších, než je obvod jejich nohou, a bleskově je vytahují bez zanechání jediného škrábance na frigidním povrchu. S hodinářskou přesností, jako by se v útrobách ledovce nikdy neocitli, a zároveň prakticky bez jediného zastavení, aby nezatěžkali povrch příliš dlouho. Vznešeně tančí mezi zmrzlými vlnami a ne nadarmo se jim přezdívá arktičtí motýli.