Image 1 of 7
Image 2 of 7
Image 3 of 7
Image 4 of 7
Image 5 of 7
Image 6 of 7
Image 7 of 7
Ve chvíli, kdy zanikne poslední jiskra, vše na okamžik pohltí neproniknutelná tma, těžká a s odérem síry, jako by sopka na rozloučenou prudce vydechla oblak dusivého prachu. Hmota, která následně vyplní celé nitro kráteru se ani zdaleka nepodobá bobtnající lávové kaskádě, svému načepýřenému předchůdci. Je hebčí. Jemnější. Na dotek chladivá, nespálí ani horkem ani mrazem. Vyplní celé tělo vyhaslého vulkánu a ztuhne.
Netrvá dlouho a okolí formy na povrchu potáhne spletitá síť jemných prasklinek, táhnoucích se až do samotného středu. Zvrásnělá krusta se sama začne odrolovat, v jádru opět zabliká tlumené nachové světlo a odlitek sopky po probleskujícím představení procitne.
Zamžourá a protáhne si ztuhlou šíji.
Už to není ona. Už není nebezpečná.
Postaví se na všechny čtyři a rozhlédne se po okolí.
Čeká ho dlouhá cesta bez cíle.
