Umělecko-vědecká rezidence ARTIC CIRCLE, aneb jejda mířím do Arktidy
Už nějakou dobu na pozadí mlžím, že se dějí věci, a proto jsem se rozhodla vám o tom povědět o něco víc.
V tomhle týdnu jsem podepsala závaznou přihlášku a potvrzení o své účasti, takže už můžu jít s pravdou ven!
Kdo chce, může tedy dostat celý příběh, kdo ne - na instagramu to máte shrnuté.
(Ovšem tady vám to proložím fotkami z Islandu, a to se vyplatí! Nikoho nesoudím, já text bez obrázků nečtu. Tak kdyby vás to nebavilo, můžete si alespoň prohlížet.)
Kde začít?
Po novém roce jsem se trochu zbláznila.
To už pro vás není taková novinka, protože přeci jen pokud mě a mou tvorbu sledujete delší dobu, udělali jste si asi představu. Tak vás možná ani nepřekvapí, že když jsem úplnou náhodou narazila na příležitost přihlásit se na umělecko-vědeckou rezidenční plavbu na Svalbard směr Severní pól, neváhala jsem ani sekundu a začala dávat dohromady poprvé v životě svoje CV! :D
Dobře, pojďme trochu chronologicky.
Doslova jsem na tuto nabídku rezidence narazila 1.1. 2024, rozespalá, v šest hodin ráno s prvním filtrem v Novém roce a možná byl můj mozek prostě stále jen v limbu, ale hlavou mi okamžitě probleskla tři slovní spojení - loď jak z pirátů z Karibiku, ledovce, lední medvědi.
To chceš!
Tak jsem začala horlivě pročítat podmínky k přihlášce a už to jelo…
Každoročně už tradičně po novém roce vyrážím na Šumavu, abych si tam s odstupem zrekapitulovala předchozí rok a naplánovala si ten následující, minimálně po stránce nejzásadnějších věcí, které bych v rámci tvorby ráda dala dohromady. Většinou tam taky v poklidu pracuji na ilustraci, ale hádáte správně, letos šlo vše stranou.
Namísto toho jsem si týden v kuse vařila mozek nad motivačním dopisem (premiéra), skládala dohromady ukázkové portfolio (téměř premiéra) a s ChatGPT vedla víc konverzací, než v reálném životě zvládnu s lidmi z masa a kostí. Výsledkem našeho usilovného brainstormingu bylo přehledné CV, což byla nejen osobní výzva, ale zároveň ultra premiéra, jelikož moje jediná dosavadní pracovní zkušenost, kdy jsem něco takového potřebovala předložit, byla v mých patnácti při pokusu získat pozici baristy ve Fruitisimu (spoiler: nevzali mě, vybouchl mi odšťavňovač pod rukama).
Po návratu a poté, co jsem tomu celému obětovala týden svého času a úspěšně vypustila všechny opravdové povinnosti, jsem situaci přehodnotila a řekla si, že na to, abych takovou rezidenci získala, ještě nemám portfolio a dostatek zkušeností. Možná bych mohla tentokrát zkusit na začátek něco víc easy a ne se hlásit rovnou na Severní pól.
Když jsem si potom ještě zběžně projížděla CV a bia účastníků předchozích ročníků, kteří uspěli, udělalo se mi špatně, zaklapla jsem počítač a řekla si fuck it.
Tak šel čas a přiblížila se deadline k odeslání přihlášek (15.1- 22:00). Já jsem se o tom mezitím mezi řečí zmínila svým blízkým a celkem mě zaskočila pozitivní zpětná vazba. Většinou, když si vymyslím nějakou srandu a oni vidí, jak si vesele balím baťůžek s foťákem a s šíleným úsměvem na tváři si začínám prozpěvovat úvodní znělku z Pána prstenů (Bilbo wibes), snaží se mě za každou cenu udržet doma.
Podivná přemíra podpory a moje intuice, která na mě křičela, že když to nezkusím, budu litovat, mě v nakonec 15.1. v 17:00 dohnala k panice a já horlivě dopsala a doupravila všechny podklady, za pět dvanáct zavřela oči a přihlášku odeslala.
Co nejhoršího se by se mohlo stát než to, že by to náhodou vyšlo?
Go big or go home.
Už vás nudím?
Tak to pojďme zkrátit, než mi dojdou random obrázky z Islandu (což je prakticky nemožné, mám doma nezpracovaných asi patnáct SD karet).
O 40 dní později.
Poklidně si putujete pustinou Islandu, pátráte po sobech s touhou si jednoho vyfotit a najednou v e-mailové schránce přistane zpráva, která vám vyrazí dech.
O deset minut později jsem si vyfotila svého prvního soba v životě a nedokážu popsat ten pocit vděčnosti a radosti, který mě provázel po zbytek dne. Dva v jednom a příliv serotoninu pro můj věčně vyprahlý ADHD mozek tak na měsíc dopředu.
(Oba sobové mají stejný výraz jako v tu chvíli já. WTF is happening.)
Ok, dostala jsem se do druhého, užšího výběrového kola.
Upřímně jsem to nečekala a v tu chvíli jsem měla pocit, že ať už to ve výsledku dopadne jakkoliv, tohle je pro mě vlastně enough.
Mise splněna.
Už jen ten fakt, že jsem prošla tak širokým výběrem byl pro mě dost nakopávající a nějak jsem v hlavě začala počítat s možností, že to zkusím zase za rok, a že by to díky tomu mohlo napodruhé klapnout zcela.
Zároveň jsem to brala jako odbornou zpětnou vazbu na něco, co se tu pokouším vytvářet a o to lépe se mi potom běhalo s foťákem po nedostupných místech Islandu.
O 27 dní později…
Ano, měla jsem celý ten měsíc někde v koutku hlavy rudý šuplíček s nápisem - Brzy přijde finální rozsudek poroty.
Troufnu si ale říct, že jsem dost dobrá ve vytěsňování věcí, ze kterých bych mohla být potenciálně nervózní, a tak jsem si vesele po návratu editovala fotky, dusila se alergeny rozkvetlé České Republiky (uvažovala nad tím, kolik úsilí by stálo přestěhovat se na Island) a mimo kérky ve studiu už po večerech začala plánovat další budoucí cestu a způsoby, jak se dostat na Svalbard, když mi rezidence nevyjde.
Jenomže bystří už tuší, ti méně bystří tuší určitě taky.
V sobotu 23. 3. mi přišla zpráva, že jsem byla s dalšími 28 vědci a umělci přijata na expedici.
A je to venku.
E-mail mi přišel později večer a upřímně to byla emoční horská dráha. Pokud předtím měl můj výraz vystihnout sob, teď si nejsem jistá, jakou fotku použít k expresi těchto emocí. Asi by se sem hodila nějaká fotka vyskakující velryby (kterou bohužel nemám, ale proto jedu do Arktidy že jo! ), protože tak nějak výjimečný pro mě ten okamžik byl. V tuto chvíli vám tedy budou muset postačit pro představu emoce vykulení Islandští poníci.
Pocity se následně přelévali mezi VZALI MĚ! a VZALI MĚ, TAKŽE TEĎ TO BUDU MUSET ŘEŠIT! :”D
Od malička jsem snila o polárních expedicí a plavbách v Severním ledovém oceánu, ale ani v tom snu snu by mě nenapadlo, že dostanu příležitost podívat se tam v rámci mého uměleckého projektu.
Pro větší představu získané rezidence přikládám odkaz: https://thearcticcircle.org
Vizí celé organizace The Artic Circle je, že díky společné práci mohou umělci a vědci pomoci přiblížit podmínky zranitelného prostředí Arktidy zbytku světa.
Necelé tři týdny budou provádět společný výzkum a osobní uměleckou práci na lodi Antigua (to je ta cool loď z pirátů z Karibiku, o které jsem se zmínila na začátku!) v Severním ledovém oceánu.
Consequences mého jednání, aneb jak to teď bude dál?
Vyplouvám 16. dubna 2025.
Jednoznačně si do té doby budu muset sehnat teplejší merino ponožky.
Zároveň mi získaná rezidence pokryje hlavní část nákladů, ale asi si dovedete představit, že vybavit takovou lodičku a poslat ji mezi ledové kry do nedostupných míst a opuštěných pobřeží nejseverněji položené oblasti nebude jen tak.
Mám tedy teď trochu času na to, abych získala zbytek potřebných financí na expedici, případně sponzora a zároveň bych ráda celý projekt “Woven Worlds” ještě o něco víc přiblížila lidem.
O tom ale zase jindy, už teď jsem to tu trochu přetáhla!
Dlouho jsem nepsala něco jako blog/článek, ale baví mě, že mě tu nikdo neomezuje délkou textu, takže pokud jste se dostali až sem - gratuluji a cením si toho!
Proč jsem vám to sem ale takhle podrobně sepsala?
Denně vám tyhle své světy kreslím na kůži, spoustě z vás visí tisky a ilustrace na zdech doma a já se tudíž už nepovažuji za jediný článek tohoto pomalu, ale jistě vznikajícího světa. Stavíme ho spolu ,a proto bych chtěla, abyste byli i nadále součástí a dostali opět co nejbližší vhled i do zákulisí.
Zároveň už jsem se spoustou z vás osobně vedla rozhovory o vašich plánech a snech. Mám to štěstí, že se kolem mé tvorby sdružuje skupina nesmírně talentovaných lidí.
Mě dodali odvahu odeslat přihlášku moji nejbližší a vám bych ji skrze tenhle vhled chtěla zase dodat já. Ať už se jedná o cokoliv.
Většinou je to jen kus papíru, jedno kliknutí. Just do it. Následky můžete řešit až když to vyjde! A moc vám všem držím palce.
Moje sny jsou odjakživa zasazené daleko na severu. S foťákem v ruce, skicákem v kapse a kapkou dětské fantazie, kterou si snažím uchovat do
dospělosti.
Hele mě by fakt nenapadlo, že narazím na uměleckou polární expedici a už vůbec ne, že se na ni dostanu.
Fakt že ne.
Jakože vůbec.
Výraz soba.
Tak vás tímto zvu na palubu a myslím, že se máme společně na co těšit!
Kai