Snílkopas Přízemní/Ulítlý
Kategorie : Sběrači snů
První evoluční stádium : Snílkopas Přízemní (Lidově Snílkožrout)
Druhé evoluční stádium : Snílkopas Ulítlý
Máte v kapse sen?
A hlídáte tu kapsu pečlivě? Není děravá? Nespletli jste si kabát a nevyměnili ho s někým jiným?
Než budete pokračovat ve čtení, zkontrolujte to.
Existuje místo, kde se Vetkaný svět protnul s tím naším poněkud nešikovně a po srážce dvou nekompatibilních struktur vznikla nestabilita v magnetickém poli. Prolnutím dvou blízkých sluncí zapříčinilo silnou geomagnetickou bouři a pochopitelně i extrémní sluneční aktivitu. Vznikla tak nevídaná anomálie a sluneční vítr zde velmi silně ovlivnil zemskou magnetosféru.
Kdysi tropická, avšak stále prosperující krajina, se tak v okamžiku pod žárem dvou sloučených sluncí proměnila ve vyprahlou poušť se silně nabitým magnetickým polem, které však vlivem odlišně složené struktury Vetkaného světa nepřitahuje kovové předměty, jak by si možná mnozí mysleli.
Pár výprav do nehostinných podmínek přineslo fascinující poznatek, že se do vzniklé planiny často zakutálejí podivné organické bubliny. Některé jsou nafouklejší a baňatější, jiné sotva okem postřehnutelné mezi zrnky písku o velikosti cvrnkací kuličky. Následný výzkum potvrdil počáteční domněnku, a po odebrání vzorku rosolovité koule a pečlivém přezkoumání jednotlivých struktur vědci zůstali v naprostém úžasu.
Zakutálené bubliny v sobě nesly jasně čitelné záznamy rozpoznatelné v každém světovém jazyce. Potenciální příběhy, scénáře a vysněná přání tisíce jedinců, kteří v průběhu své cesty museli sny odložit na druhou kolej, přestali si hlídat kapsy a tak se poztrácené bubliny rozutekly do všech koutů a upadly v zapomnění.
Dokud nedošlo ke srážce dvou světů, zřejmě se povalovaly všude možně. Občas někdo zakopl o cizí bublinu a sebral ji v domnění, že by vepsaný sen mohl být jeho a po marném pokusu si ho osvojit ji opět zahodil.
S prolnutím struktur se všechny ztracené sny naráz rozkutálely směrem k přitažlivému poli, takže netrvalo dlouho a vzniklá poušť se stala archivem nejednoho nenaplněného přání.
Bubliny snů se tu líně převalují v záhybech dun, ukotveny pouze na tenkých špagátech, aby se nehemžily a nedošlo k jejich nechtěným srážkám. Trpělivě vyčkávají na své znovuobjevení někdejším majitelem v touze stát se dokonavými, nebo naopak jako potrava pro tvora, který se tudy plahočí a po bublinách ustavičně pátrá.
Hojná koncentrace nenaplněných snů totiž přilákala návštěvníka z Vetkaného světa, který si v nehostinných podmínkách díky nalezené potravě vytvořil přechodný domov. Ve Vetkaném světě strádal, sotva kdy nalezl bublinku, která by ukojila jeho věčný hlad, a tady na něj čekala doslova královská hostina. Pakliže bude tento tvor úspěšný a dokáže se dostatečně nasytit, získá potřebnou sílu k tomu, aby prošel vytouženou metamorfózou.
Při zkoumání dosavadních informací o tomto jedinci jsem narazila na pozoruhodně podrobný záznam, pořízen krátce po prolnutí. Zřejmě je datován ke dni, kdy byla spatřena jeho první proměna.
Popis a obecné technické vlastnosti prvního vývojového stádia:
Tento na první pohled konstrukčně robustní tvor je považován za jednoho z nejhouževnatějších stvoření Vetkaného světa, jak nasvědčují nehostinné podmínky jeho výskytu. Živí se výhradně snovými bublinami, a ačkoliv má od narození velice špatně vyvinutý zrak, k jejich nalezení mu slouží smyslové tyčinky neustále sondující pouštní krajinu v okruhu desítek kilometrů.
Bytelný krunýř ho chrání před řezavým pískem a prachem písečných bouří, přičemž slouží i jako útočiště k přečkání noci, jelikož po západu na lov vyráží mnohem nebezpečnější predátoři. Tento snový obr se stáhne do pevné skořápky své ulity a ulehne ke spánku, částečně zavátý v písečné dutině.
Na špici dlouhého ocasu má ukotven lepkavý úchop, za jehož pomoci sbírá bubliny a odřezává je od špagátu. Ostrý nástroj dokáže být při styku s rosolovitou koulí až překvapivě obratný. Nezanechá na vepsaném snu jediný šrám.
Ze hřbetu mu vystupují duté úchyty připravené pro polapené a zpracované sny. Sběrači je mají pevně semknuté, přilehlé ke krunýři, a dokud nenashromáždí snů dostatek, ukládá Snílkopas bubliny hluboko do útrob, aby je zatížil nejen robustním tělem, ale také pískem, který pojídá spolu s nimi. Rozloží tak váhu a neulítne předčasně dřív, než-li přejde do druhého evolučního stádia a nenaučí se skrze zpracované sny kormidlovat.
V takovém případě již prochází finální fází metamorfózi, kdy se bubliny dostanou do dutin úchopů a opět se nafouknou v plné velikosti na jejich konci.
Metamorfóza: Snílkopas Přízemní -> Snílkopas Ulítlý
Celému procesu přechází několik dní hibernace v útrobách ulity, při kterých tvor uvolňuje enormní množství uhličitanu vápenatého a staví spletité kostní struktury špičatých kormidel. Stejně tak dochází k masivnímu odbourávání přebytečného vápníku z vnitřních prostor krunýře.
Kdysi bytelný úkryt se stává křehčím, méně odolným, ale zároveň i výrazně lehčím. Ve druhém stádiu už nepotřebuje pevnou schránku pro svou ochranu. V tomto krátkém úseku transformace se však Snílkopas stává vůbec nejzranitelnějším, a pakliže je jeho úkryt odhalen, může přijít veškeré předchozí úsilí vniveč.
Ve finále pak nejen vypudí nasbírané bubliny na povrch, ale také vyplivne všechen zatěžkávací písek a tak odlehčí své tělo natolik, že vzlétne.
Na opačné straně pakliže tvor strádá příliš dlouho hlady a zapomenuté sny nenachází, plní své nitro pouze pískem a takový jedinec po marném plahočení pouští bez vytoužené odměny uhyne.
Ve Vetkaném světě je to skoro pravidlem a velice výjimečně se stane, že Snílkopas projde stádiem evoluce. Častěji tu v pouštních oblastech narazíte na dutou opuštěnou schránku, která začne sloužit jako úkryt před sluncem jiným druhům. Osud tohoto tvora nebyl do srážky struktur světů nijak veselý, a i přes jeho neuvěřitelnou odolnost tento druh postupně vymíral.
Zdá se, že si obyvatelé Vetkaných světů střeží své kapsy pečlivěji než my. Třeba se nepouští svých snů tak snadno, nebo jich naopak nemají tolik, a možná si umí vybrat jeden a za tím si bezhlavě jdou.
Kdo ví.
Tak jako tak, dokud nevznikl anomální snový archiv pod drobnohledem dvou sluncí na základě stážky nekompatibilních struktur, druh Snílkopase Přízemního byl odsouzen k vyhynutí.
Archiv 29, Vetkaný svět, Snílkopas Přízemní/Ulítlý, autor neznámý
Znovu se na vás musím obrátit s prvotní otázkou.
Tak co vaše kapsy?
Jsou tam?
Pokud jste právě zklamaně zjistili, že zejí prázdnotou, ještě nemusíte věšet hlavu. Víte, kam se sny zakutálely a s trochou odhodlání se do anomální pouště vydáte.
Ztratit, zapomenout nebo upustit od vytouženého přání není nic, za co by se člověk měl stydět. Občas to jinak nejde. Do cesty se vám připletou neplánované události, priority se pozmění, vaše sny přestanou být vaše, a nebo jednoduše dospějete a máte pocit, že dávný dětský sen už nemá své místo.
Naštěstí to, co je pouze ztracené, se dá opět najít.
Trvá to možná o něco déle a cesta bude o špetku náročnější. Přeci jen vám teď bude do zad dýchat žár dvou sloučených sluncí a o svůj zakutálený poklad budete soupeřit s hladem věčně motivovaným a vytrvalým Snílkožroutem …
A nebo?
Je tu i druhá varianta.
Tento tvor má stejně jako dvě evoluční stádia i dvě povahové tváře, což je krajně překvapivé zjištění. Buďto se vašimi sny krmí, nebo vám skrze ně pomůže vzlétnout.
Jak to tak bývá, vždy se dá nalézt východisko, a pokud byl váš sen přeci jen sežrán a vy ho marně hledáte mezi nekonečnými dunami, sežehnuti do ruda a znaveni dlouhou chůzí, je na čase změnit strategii.
To, co ve Vetkaném světě považují za teorii, se u nás uskutečnilo, a tak se již teď v poušti pohybuje nejeden Snílkopas Ulítlý.
Druhé vývojové stádium je výrazně mírnější povahy. Jako vzducholoď poklidně brázdí oblohu, shlíží na nekonečné kopce shora a občas zvědavě překračuje hranice anomální pouště, aby prozkoumal to, co se skrývá za ní. Už může. Nakrmil se dosyta a naučil se skrze nasbírané sny létat.
Sám se stal archivem přání, ačkoliv prozatím nebyla naplněna. Za jejich pomoci se pohybuje rozvážně, počítá s nástrahami povětrnostních podmínek, ale zároveň stabilně a neochvějně pluje dál. Příjde-li písečná bouře, elegantně se jí vyhne. Už zjistil, že je možné uspět, vyzobal z pouště ty největší sny a nyní se i jeho poslání změnilo.
Trpělivě vyčkává na jejich majitele. Zná každý sen nazpaměť, ví komu patří, kdy byl vyřknut, ba dokonce kdy se zrodil první nápad. Má je načtené do posledních detailů a sám věří v jejich naplnění.
Jistě, mohl by poušť opustit. Mohl by odlétnout v podstatě kamkoliv a objevit svět, jelikož už zná pouštní hranice. Mohl by prožít cizí sny.
Namísto toho se do pouště neustále navrací a stráží vytoužený poklad.
Čeká na společníka, se kterým by vepsané sny uskutečnil.
I tento jeho povahový rys se změnil a Snílkopas Ulítlý už není sólistou jako jeho nižší řád.
Tak a teď je řada na vás.
Zkuste namísto nekonečného přesívání jednotlivých zrn písku a hledání poztrácených bublin na chvíli zvednout oči vzhůru.
Možná ho tam spatříte hned.
Možná na něj budete muset čekat celé věky…
A možná, ale opravdu jen možná, se vám ho nakonec podaří ochočit.
Jisté je, že převáží-li váš sen, se Sníkopasem po boku se bude snáz přetvářet do reality.
Pokud své kapsy však střežíte pečlivě, nebude třeba ani pouť do pouště, ani střet s prvním nebo v lepší variantě druhým evolučním stádiem Snílkopase. Nutno však podotknout, že pouze podívaná na tohle prazvláštní stvoření stojí za to překonat pár dun. Mně zvědavost nedala…
A když jsou kapsy prázdné?
Už víte co a jak.
Čím víc těch snů následně naplníte, tím větší svobody se vám dostane a možná se stejně jako Snílkopas jednoho dne naučíte létat.
Nalézt ho a znovu se stát pánem svých snů je ovšem dobrý základ.
Dodatek:
Úspěšní jedinci doporučují do batohu přibalit kladně nabité magnety. Se záporným polem toho moc nesvedete.
