Plachopád Vějířovitý

Kategorie : Strážci

Řád : Drakotvární (příbuzný Mrakolezce, strážce hor)

Drobné kamínky kloužou a uskakují pod hrubou podrážkou. Každý krok vpřed je lepší pečlivě promyslet, než ho učiníte. Pomalu, s rozvahou, staženými útrobami a třesoucím se dechem. I hlubší nádech by Vás mohl vyvést z rovnováhy, proto dýcháte mělce, tiše, až se Vám po chvíli začnou dělat mžitky před očima.

Pod Vámi rozprostírá širokou náruč propast tak hluboká, že její dno není možné rozpoznat.

Hlavou Vám probleskuje klubko zběsilých myšlenek.

Je ten výčnělek dostatečně bytelný? Neutrhne se pod mou vahou?

Nefouká. Začne? Začalo.

Stojí to za to? Ještě krok. Možná dva.

Nekoukej pod sebe. Sedni si. Lez po čtyřech.

Poslechnete intuici.

Silou vůle uklidňujete roztřesená kolena a pomalu je krčíte vstříc drolící se suti. Pokleknete, posadíte se a rukama ukotvíte tak, že se na letmý okamžik dostaví pocit úlevy. Stabilita.

Není čas na odpočinek, svým způsobem to chcete mít rychle za sebou a tak se po čtyřech posouváte dál a dál, dokud se vaše špičky nedotknou vzduchoprázdna a vy je plynule nepřehoupnete přes okraj.

Výdech.

Poprvé za celou tu dobu se odvážíte pohlédnout směrem k nohám, visícím v prostoru.

Hlubina. Hazard. Hra.

Nicota se zdá být o něco přívětivější. Kortizol vystřídá vlna dopaminu a Vy se začnete smát. Hlasitě a přesto přehlušeni, šíleně, s jediným svědkem Vaší nepříčetnosti.

Je tam.

Na protějším vrcholku, majestátně se tyčící na štíhlých končetinách.

Ze zrnitého obrysu se stala zřetelná hmota, tak průzračná, že vidíte každý drobný detail mohutného těla. Každý záhyb, každou šupinu.  Nic se neskrývá.

Odměna za riskantní chování.

Ztělesněná metafora situace, jež je nejistá, nebezpečná nebo nekomfortní.

Cizí.

Sedíte na okraji, který je svým způsobem novým úpatím a můžete se dosyta rozhlédnout kolem sebe.

Větší, menší a stále další vrcholy.

Tvor před Vámi se pohybuje ladně s poryvy větru, jeho mírný výraz Vás vybízí k dalším krokům.

Škádlí. Láká. Protože za hranou se skrývá zase okraj.

Co je tam? Případně kdo?

Chcete to zjistit.

Pomalu se začněte zvedat, opět rozkládáte těžiště svého těla do několika opěrných bodů.

Nechcete teď uklouznout. Nechcete vyplašit velikána, který Vám stále připomíná překonaný strach. Pokud by se naoko zmrazený tvor pohnul, pokud by pouze jedno jeho křídlo rozvířilo vzduch, následuje jistý pád.

Už se netřesete. Dech se Vám zcela utišil.

Opouštíte propast s klidem a zrak tvrdohlavě zvedáte vzhůru.

Hazard. Hra.

Možná další vrchol, potenciální pád.

Všednost?

Ne.